Nemecká prilba Stahlhelm: História, vývoj a zaujímavosti
Oceľové helmy (Stahlhelme) vznikli počas prvej svetovej vojny z praktických dôvodov, rovnako ako prvé oceľové helmy ostatných štátov. Týmto dôvodom bolo, že doterajšie pokrývky hlavy (často iba látkové čiapky, alebo typické kožené helmy s hrotom) neposkytovali dostatočnú ochranu v zákopovej vojne. Úmrtia a poranenia hlavy boli časté, keďže vojakom zo zákopu neraz vytŕčali iba hlavy.
Nemeckí vojaci s prilbami Stahlhelm počas druhej svetovej vojny.
Vznik a vývoj prvých oceľových heliem
Začiatkom roku 1915 prišiel, po štúdiách zranení, Dr. Friedrich Schwerd z technického inštitútu v Hanoveri s odporúčaným tvarom nových heliem. Ešte v tom roku boli tieto nové helmy skúšané a následne bolo objednaných tridsať tisíc kusov pre vojsko.
Císařská německá armáda začala během první světové války v roce 1916 nahrazovat koženou Pickelhaube (špičatou bojovou helmu) přilbou ocelovou, zvanou der Stahlhelm. Díky svému typickému tvaru byla přilba okamžitě rozpoznatelná i podle siluety. Stala se nejen běžným prvkem vojenské výstroje, ale také pruské vojenské propagandy, stejným symbolem jako Pickelhaube.
Koncem ledna dodala firma Thale/Harz první sérii 30.000 kusů. V únoru 1916 byly tyto helmy přiděleny vojskům u Verdunu, kde následně dramaticky poklesl počet vážných zranění hlavy. Jako první je použil Sturm-Bataillon č. 5 (Rohr), kterému velel kapitán Willy Rohr.
Na rozdíl od Hadfieldovy oceli, používané v Brodieho britské přilbě, Němci používali tvrdší křemíkovou nebo chromniklovou ocel o tloušťce plechu 1,1 mm. Jejich výrobní technologie a složitější tvarování přilby vyvolaly vyšší jednotkovou cenu než měla britská helma, která lisovala jako jeden kus.
Modely heliem Stahlhelm
Typy a konstrukční prvky přileb se postupně zdokonalovaly. Modely byly označovány iniciálou M s celým letopočtem svého vzniku nebo jeho zkratkou (například M1942 nebo M42), tvoří tedy chronologicky vzestupnou číselnou řadu. Varianty některých modelů své zvláštní označení nemají.
M16
M16 helmy boli tiež prezývané ako "Rohatky", keďže mali značne vystúpené vetracie otvory. Vystúpené otvory boli využívané aj na uchytenie špeciálnych plátov na predné steny heliem, ktorých bežné využitie sa kvôli váhe obmedzilo na ostreľovačov, guľometčíkov a vojakov v prvých líniách.
M16 bol zaveden během Verdunské kampaně na začátku roku 1916. M1916 měla v bocích výrazné ventilační výstupky, které měly původně sloužit k upevnění přídavných plátů chránících obličej. Použití se tyto dočkaly pouze u odstřelovačů, jelikož pro ostatní jednotky byly příliš těžké, tedy nepraktické.
Keďže helmy mali viacero veľkostných tried, nity by neboli kompatibilné s ochranným plátom (vyrábaným iba v jednej veľkosti), preto sa podľa veľkosti helmy aplikovali rôzne veľkosti nitov. Čím menšia helma, tým vyšší "doplnok" medzi ventilom a helmou. Na obrázku možno vidieť helmu bez tohto vyvýšeného nitu (veľkosť 66).
Vyráběly se ve velikostech od 60 do 68, existují i doklady o velikosti 70. Hmotnost přilby se pohybovala od 0,98 kg do 1,4 kg, v závislosti na velikosti skořepiny. Vnitřní část sestávala z okruží se třemi segmentovými koženými kapsami, z nichž každá obsahovala polstrovací materiály, a kožené nebo látkové šňůry, kterou se upravovala k pohodlnému nošení. Jednodílný kožený podbradník byl připevněn ke skořepině pomocí řemínků M1891, stejného druhu jako u helmy Pickelhaube.
M18
Model M1918 měl nový dvoudílný podbradník, připevněný přímo na vnitřní okruží helmy, nikoliv na skořepinu. Některé helmy měly po stranách výřez pro lepší slyšitelnost a ke snížení ozvěny. Model M1918 je snadno odlišitelný od předchozích typů, protože nemá nýt na spodní straně přilby.
M33
V roku 1933 sa začalo s návrhom a výrobou nových heliem, z materiálu "Vulkanfiber". Tie síce vychádzali z pôvodného tvaru prvovojnových heliem, avšak boli omnoho ľahšie. Kým ich vystriedal vzor M35, boli používané pechotou a delostrelcami.
Model M1933: V roce 1932 nařídilo vrchní velení armády vývoj nového prototypu k nahrazení starších modelů. Byl vyroben výhradně z kompozitního plastu zvaného „Vulkanfiber“. Helma Vulkanfiber z roku 1933 si zachovala tvar předchozích přileb, ale byla mnohem lehčí. Po příznivých zkouškách na počátku roku 1933 byla povolena omezená výroba a byla v malém množství vydávána pěchotním, dělostřeleckým a komunikačním jednotkám. Po zavedení následujjícího modelu M1935 byly zbylé předchozí typy rozdány civilním jednotkám, hasičům a policii.
M35
V roku 1934 sa začalo testovanie vylepšených heliem, znova vychádzali z prvovojnových heliem, avšak prešli mnohými zmenami. Zmenšil sa šilt a obvodový kryt krku, zmenšili vetracie otvory, ktoré boli teraz dodatočne nitované. Hrany helmy boli zahnuté dovnútra zvonu, takže pôsobili oblo.
Model M1935: Vývoj začal v roce 1934 a vycházel z modelů z první světové války. Společnost Eisenhüttenwerke z Thale provedla návrh prototypu a testování. Nová helma byla lisována z plechů z molybdenové oceli v několika stupních. Velké vyčnívající výstupky pro zastaralé ochranné obličejové pláty byly odstraněny. Ventilační otvory byly sice zachovány, ale byly zasazeny do menších dutých nýtů, lisovaných do skořepiny helmy. Okraje skořepiny byly přehnuty a vytvořily hladkou hranu podél helmy. Nakonec bylo vyprojektováno i zcela nové kožené zavěšení nebo vložka, která výrazně zlepšila bezpečnost, nastavitelnost a pohodlí přilby pro každého nositele. Díky těmto vylepšením byla nová helma M1935 lehčí, kompaktnější a pohodlnější na nošení než předchozí návrhy.
Najvyššie nemecké velenie ju prijalo 25. júna 1935 (odtiaľ M35) a nahradila všetky služobné helmy. Tiež prvé výsadkárske helmy boli vzor M35 bez šiltu a krytu krku. Hlavným dôvodom zmeny designu bolo vyhnúť sa zraneniam hlavy pri pristávaní.
M40
M40 bola odpoveďou na potrebu zjednodušenia výrobného procesu a teda - šetrenia. Jedinou zmenou zvonu bol spôsob výroby vetracích otvorov. Nity boli odteraz lisované pri výrobe.
V roce 1940 byla konstrukce helem M1935 upravena, aby se zjednodušila její výroba. Výrobní proces zahrnoval více automatizovaných metod lisování. Hlavní změnou bylo lisování ventilačních otvorů přímo na skořepinu, jinak byla helma totožná s M1935.
M42
Na Modeli 42 sa tiež odzrkadlila potreba zrýchlenia výrobného procesu. Okraje už neboli zahýbané a tak vytvárajú svojský vzhľad odstávajúcich hrán. Týmto opatrením sa proces výroby zrýchlil a znížil aj množstvo kovu použitého na výrobu.
M1942: Model byl vyvolán nouzí válečné situace. Adolf Hitler požadoval stejnou ochranu s nižšími výrobními náklady. Válcovaná hrana na skořepině byla odstraněna a vytvořila neukončenou hranu podél okraje. Odstranění válcované hrany urychlilo výrobní proces a snížilo množství kovu použitého v každé helmě.
M44 tiež lisovaný z jedného kusu, bol zavrhnutý Hitlerom, ako "príliš cudzí"
Farby a maskovanie heliem
Podobne, ako tvar helmy, mení sa aj jej farba. Túto ovplyvňuje viacero faktorov. ktorom bola helma farbená, pretože zloženie farby sa menilo od začiatku výroby až do konca vojny. Ďalším z faktorov je miesto, kde bola helma farbená. Farba helmy sa ďalej líši typom armády, pre ktorý bola určená.
Farby boli typicky matně šedo-zelené (Heer) nebo šedo-modré (Luftwaffe). Přilby se natíraly základními barvami, které se lišily podle armád, jednotek či organizací. Na frontě si sami vojáci přidávali barevné maskování podle terénu a ročních dob.
Luftwaffe helmy boli farbené prevažne v tmavých odtieňoch modrej (RAL 7016), zatiaľ čo WH a SS mali prevažne šedú farbu alebo zelený farebný odtieň. Na helmy Wehrmachtu a Kriegsmarine sa podľa nariadenia od januára 1935 používala svetlá zelená farba "Apfelgrün" s hladkým povrchom, neskôr ju na krátku dobu vystriedala bridlicovo-šedá farba (pravdepodobne RAL 7015), ktorou boli prefarbené aj pôvodné zelené helmy (január-marec 1940).
RAL pochádza z nemeckého ReichsAusschuss für Lieferbedingungen (Ríšsky výbor pre dodacie podmienky). Je to celosvetovo uznávaný štandard pre farebnú škálu. Pri zavedení niesol názov RAL840 a zahŕňal 40 farieb. Niekoľko desaťročí zmien spôsobilo vynechanie niektorých pôvodných farieb zo systému, takže namiešať napríklad odtieň pre predvojnové helmy podľa RAL je momentálne nemožné.
Podobne ako uniformy-celty, vojaci si potrebovali "znenápadniť" aj helmy. Splynutie s terénom im neskôr mohlo poskytnúť taktické výhody alebo aj zachrániť život. Nasledujúce spôsoby maskovania slúžili na optické rozbitie povrchu helmy, prípadne začlenenie sa do prostredia. Na farebnú kamufláž dobre poslúžili aj farby používané na techniku, najmä v motorizovaných jednotkách. Vojaci tak mali možnosť vytvoriť si jedinečné variácie maskovacích vzorov. V zime to bola biela farba.
Prvé maskovacie poťahy používali jednotky SS v roku 1940. Maskovací vzor "lámaná skala" pre Wehrmacht bol zaužívaný rokom 1941. Poťahy boli vyrábané obojstranné aj jednostranné. V prípade SS maskovania "dub" bola jedna strana jarná, druhá jesenná. V prípade WH bola jedna "lámaná skala" a druhá strana bola biela. Maskovacie poťahy sa vyrábali aj v šedej a hnedastej farbe.
Množstvo variácií poskytovali aj dobové drôty. Častým maskovaním boli rozlične hrubé šesťuholníkové pletivá tvoriace symetrický oblúk pripojený s helmou tromi rovnými úchytmi (boky helmy a zadná časť). Zvlásť obľúbeným spôsobom maskovania bolo použitie remeňa na malú poľnú. Pásy široké 2-3cm, často z pneumatík boli umiestnené po obvode helmy približne vo výške nitov.
Príklady rôznych spôsobov maskovania heliem Stahlhelm.
Vodoznaky (dekály)
Ďalej sa na jednu či na obě strany helmy pomocí šablony nanášel obtisk. Každá vojenská a politická organizace měla svoje vlastní znaky. Kupříkladu na pravé straně raných přileb M35 pro Wehrmacht byl otištěn tříbarevný štít s černým, bílým a červeným pruhem, tradičními národními barvami Německé říše před první světovou válkou. Na levé straně byly většinou obtisky označující větev ozbrojených sil, nebo civilních či polovojenských organizací.
Vodoznaky boli odlišovacie znaky (symboly) lepené po stranách prevažne nemeckých heliem. Použitý materiál je papier(fólia), priľnúci po kontakte s vodou. Neskôr sa to rozšírilo do ríšskej armády na identifikáciu štátu príslušnej jednotky. Po nástupe Hitlera vznikli nové znaky, jednoznačne odlišujúce zameranie armád, ako Wehrmacht, Luftwaffe, Kriegsmarine ale aj ostatné politické a a civilné združenia ako napríklad: protiletecká obrana - Luftschutz, Nemecký Červený Kríž, Hitlerjungend, stavebná Todtova organizácia, pracovná organizácia (RAD), továrenské stráže, dobrovoľníkov a zaujímavý je aj vodoznak domobrany Sauerland.
Tiež predvojnová organizácia SA mala niekoľko osobitných typov vodoznakov. Pre Wehrmacht, Luftwaffe a Kriegsmarine to bol dvojitý vodoznak (v angl. lit. double decal). Na ľavej strane helmy sa nosil príslušný vodoznak (prevažne vyobrazený príslušný orol), na pravej strane národné farby (používané od Marca 1933).
Zaujímavé sú aj vodoznaky politických a civilných združení. RAL6006 +polomat. 21. marca 1940 NS strana zakázala používanie červeného štítu so svastikou a tiež národné farby (trikolóru), pretože boli veľmi nápadné (nariadenie zahŕňalo aj zmenu povrchových farieb). Od roku 1942 sa prestávali dekály používať úplne, až na niektoré výnimky u SS a vzdušných síl. Nariadenie bolo vydané 28. augusta 1943.
Na rozdiel od iných armád, nemecká armáda mala na svoje helmy vysoké požiadavky. Každý vojak takto mohol nosiť helmu určenú presne podľa jeho proporcií.
Obvod - vonkajší obvod helmy vo výške nitov.
Výplet - obvod vnútornej výstelky prilby, resp. obvod hlavy.
Kód v tvare firma VYPLET (napr. 1. 2. Nemecké civilné typy napr. 3. Výplet zložený z dvoch časti. Vnutorná obruč má po obvode niekoľko dierok na uchytenie koženej časti. Kožená časť je zmäkčená prišitým filcom. 1. 2. a 3.
Tvar a nity týchto heliem boli zhodné s nemeckými M35, avšak pribudli nity na uchytenie remienku (podobne ako M16, nebol uchytený na výplete). Jediným ďalším rozdielom bol obdĺžnikový úchyt na zadnej strane, určený pre uchytenie helmy na ruksak. Farby boli rozličné- od zelených po horčicovú. Tvar vychádzal taktiež z nemeckého základu. Na základe vzhľadu možno predpokladať, že medzivojnový model M26 vychádza z nemeckého dizajnu. M42 sa premietla do Modelu Z, avšak mala tenší plech.Výplet bol trojdielny, podobný česko-slovenskému.
Stahlhelm
tags: #nemecka #prilba #varecha #informacie
